Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kyselina uhličitá (H2CO3) je látka, která se přirozeně nachází v lidském těle. Z chemického hlediska se jedná o sloučeninu tvořenou oxidem uhličitým (CO2) a vodou (H2O). Kyselina uhličitá se vyskytuje ve formě hydrogenuhličitanu (HCO3–) nebo uhličitanu (CO32–). Poznámka: Hydrogenuhličitan i uhličitan jsou anionty (záporně nabité částice), které jsou odvozeny od kyseliny uhličité. Viz také kyselina, oxid uhličitý, hydrogenuhličitan, uhličitan.

Uhličitan neboli karbonát (CO32–) je anion (záporně nabitá částice), který je odvozen od kyseliny uhličité. Viz také kyselina uhličitá, hydrogenuhličitan.

Oxid uhličitý (CO2) je plyn, který ve tkáních vzniká jako odpadní látka a je z těla ven vylučován při dýchání.

Kyselina askorbová je jiný název pro vitamin C. Viz také kyselina.

Esenciální mastné kyseliny jsou takové mastné kyseliny, které si organismus neumí sám vytvořit, a proto je odkázán na jejich příjem ve stravě. V případě lidského organismu je to kyselina linolová a kyselina alfa-linolenová. Viz také esenciální, mastné kyseliny, kyselina.

Saturace žilní krve kyslíkem neboli SvO2 je saturace kyslíkem v žilách. Viz také krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Saturace krve kyslíkem je jiný název pro saturaci kyslíkem.

Saturace tepenné krve kyslíkem neboli SaO2 je saturace kyslíkem v tepnách. Viz také krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Saturace periferní krve kyslíkem neboli SpO2 je saturace kyslíkem v kapilárách. Tuto hodnotu lze snadno změřit pomocí pulzního oxymetru. Viz také periferní krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace žilní krve kyslíkem (SvO2).

Polynenasycené mastné kyseliny neboli PUFA (zkratka pochází z anglického názvu polyunsaturated fatty acids) jsou nenasycené mastné kyseliny, jejichž „vnitřní“ (chemická) struktura se vyznačuje více než jednou tzv. dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku. Mastné kyseliny si můžeme zjednodušeně představit jako řetízky kuliček (uhlíků). V případě polynenasycených mastných kyselin jsou spolu jednotlivé kuličky (uhlíky) ve většině míst spojeny jedním provázkem (vazbou), ale ve více než jednom místě jsou spojeny dvěma provázky (vazbami). Příkladem polynenasycených mastných kyselin jsou omega-3 a omega-6 mastné kyseliny. Obrázek: Zjednodušeně znázorněná chemická struktura omega-3 a omega-6 mastných kyselin, v tomto případě kyseliny alfa-linolenové a kyseliny linolové. Konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. V případě omega-3 (resp. omega-6) mastných kyselin se první dvojná vazba nachází mezi třetím a čtvrtým (resp. šestým a sedmým) atomem uhlíku (znázorněno červeně). (Zdroj: depositphotos.com) Mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny (s výjimkou transmastných kyselin) mohou mít pozitivní vliv na zdraví člověka, neboť příznivě ovlivňují hladinu krevních lipidů. Z polynenasycených mastných kyselin se skládají polynenasycené tuky. Viz také mastné kyseliny, mononenasycené mastné kyseliny.